Kto by to bol povedal, tohtoročná CxB koncertná sezóna je nakoniec riadne nabitá. Ďalší koncert je na programe v utorok 5. júna a verte, či neverte, bude to už 25. akcia pod hlavičkou Carpath.Bears. Trochu sme z toho vymäkli a bude to emo. Todos Caerán z Kanady a Cavalcades zo Škótska sú síce v naších končinách dosť neznáme kapely, hrajú však poctívý emo hardcore či screamo, hrajú ho dobre a páči sa nám to. Určite sa oplatí si ich tvorbu vypočuť a zastaviť sa na emotívny koncert.
Počas júla budú nasledovať ďalšie dve akcie, a síce 9. júla tretí bratislavský koncert True Nature a 14. júla dlho ohlasovaný summer hardcore minifest. K obom akciám prinesieme viac informácií už naozaj čoskoro. V tejto chvíľi môžeme povedať, že bez programu neostane ani august, 19.8. sa po necelých ôsmich mesiacoch do Bratislavy vráti nemecká vegan straight edge mosh úderka Wolf Down. Premiérovo vyskúšame nové priestory, koncert bude v klube Fuga.
Koho zaujíma niečo na čítanie, tak v distre máme aktuálne fenomenálny švédsky fanzine Law & Order #4 obsahujúci okrem iného rozhovory s Earth Crisis, First Blood, Kurtom z Catalyst Records, históriu hardcore scény vo švédskej Uppsale, články o hardcore rodičovstve a mnoho ďalších vecí. Okrem toho k dostaniu stále ešte množstvo ďalších zahraničných fanzinov a v neposlednom rade split 12″ LP Marnost a Seeds In Barren Fields, čiže náš štvrtý “vydavateľský” počin.
Už na štvrtok 10. mája pripravujeme do klubu Obluda spolu s crew Osmset Megawatů koncert švédskej straight edge kapely Lose The Life hrajúcej vypeckovaný priamočiary a nekompromisný politický hardcore. Lose The Life majú vonku osem pesničkovú nahrávku z minulého roku s názvom F*ck You! a tesne pred vydaním je ich pripravovaný album The End Of Conformity, ktorý však už možno počúvať on-line. Lose The Life sú z Göteborgu, sami svoj štýl označujú ako Clevo hardcore a rozhodne patria k jedným z pilierov súčasnej švédskej scény. Kto videl minulý rok na Fluff Feste koncert Stay Hungry, tak si určite bude pamätať vďaka jeho nezabudnuteľnému pódiovému prejavu aj speváka Jaana z Lose The Life, ktorý vtedy v jednom songu Stay Hungry vypomáhal so spevom a tiež už bude vedieť, že pracovné rukavice s hrubými x-kami sú na ich koncertoch povinnosťou. Kapela sa okrem iného zaujíma o problematiku okupácie palestínskeho územia a napríklad na webe swe.hc si môžete prečítať report zo Západného brehu Jordánu od bubeníka Jensa. Ďalšou kapelou, ktorá na koncerte vystúpi, sú známi holandskí thrasheri Citizens Patrol, ktorí už na Slovensku s úspechom koncertovali aj v minulosti a aktuálne majú na konte nové ep Retarded Nation. Line-up uzavrie rakúska kapela Charly Bone takisto s čerstvo novou nahrávkou.
To, co se ještě před pár lety zdálo nemožné, se stává skutečností. Po 17 letech se do Prahy vrací Unbroken. Kapela, bez které by hard core scéna asi vypadala úplně jinak a která vám dokázala v několika minutách obrátit život úplně naruby. Nejsem si úplně jistej, jestli je to vůbec možné nějak vysvětlit, protože je jiná doba a navíc všechno okolo téhle kapely bylo vždycky hodně osobní. Na druhou stranu v tom byla a je její největší síla. Parta kluků ze San Diega, která vtrhla do rozjeté straight edge hard core scény první poloviny 90. let s úplně jiným přístupem než bylo do té doby běžné. Na nohách lakýrky, krátké černé kalhoty, bílé ponožky, košile a účesy ve stylu Elvise nebo Morrisseyho. K tomu všemu tlusté černé X na rukách a oproti tehdejšímu pozitivnímu trendu texty o tom, jak je težký fungovat sám se sebou, o depresích, o nešťastné lásce a v neposlední řadě o zcela reálných myšlenkách na smrt. Byly to naprosto otevřené výpovědi obyčejných kluků o věcech, kterým rozuměli zase obyčejní kluci a obyčejné holky. Frustrace, zlost, deziluze a zároveň touha to všechno nějak zlomit. Jednou z cest k tomu byla právě hard core kapela, která všechen nahromaděný přetlak uvolňovala pomocí ničivé muziky a textů, které nebylo možné dostat z hlavy. Unbroken ke všemu přistupovali se smrtící otevřeností a téměř až sebezničující energií a tak se i v jejich hudbě neopakovatelným způsobem potkaly vlivy, která by jinak nemohly fungovat dohromady. Slayer, Morrissey, Stray Cats, Misfits, Benny Goodman, Joy Division (nahráli od nich geniálně cover “Love Will Tear Us Apart”) a všechny ty skvělé hard core kapely té doby jako Undertow, Four Walls Falling nebo Groundwork. Přidejte k tomu pět rozdílných, ale silných osobností, neortodoxní přístup k věci a obrovskou dávku obyčejné lidskosti a uvěřitelnosti a máte kapelu, jež beze zbytku naplnila podstatu pojmu hard core. A to hlavně díky tomu, že to pro ni nikdy nebylo jen o scéně, ale především o tom jak přemýšlíme a jednáme. Tohle byl způsob, jak všechny ty negativní emoce přetavit v silné pozitivní poselství – my víme, že to bolí a nic není v pořádku, ale je třeba s tím bojovat a začít vždy sám u sebe. Možná i proto má v bookletu desky “Life Love Regret” každý člen svoji osobní stránku, kde píše o tom, co cítí a přidává i pár obrázků nebo fotek. Eric Allen mluví o tom, jak se pokusil o sebevraždu a že doufá, že už to nikdy neudělá, protože to slíbil těm, co miluje. Vedle textu je fotka lístku na autobus z Washingtonu do San Diega. Nastoupil do něj poté, co utekl přímo z podia při koncertě v DC a pak jel několik dní zpátky domů přes celou zemi a nikdo nevěděl, kde je. Steven Miller napsal mimo jiné tohle. “Je mi právě 18 let. Zrovna jsem vyšel střední školu a podle názoru mých rodičů nesměřuju nikam. Ale jak můžu někam směřovat, když nenávidím vše, čím bych podle nich měl být. Nevidím sám sebe jako kariérního otroka bojujícího o přežití v neustálé snaze vydělat dost peněz. Vidím svého otce a je mi ho tak líto. Pracuje opravdu tvrdě a teď to vypadá, že přijde o místo, protože vláda rozhodla, že jeho pozice už není důležitá. Vypadá to, že opravdu není žádná cesta z tohohle systému. A tak jsem si jako únik zvolil hudbu.” Nutno dodat, že se přidali tisíce kids na celém světě, koncerty byly jedna obrovská vřava, kde si všichni mohli vyřvat plíce a desky Unbroken jsou dodnes opatrovány ve sbírkách jako něco, co nám před mnoha lety změnilo život. Bez jakéhokoliv patosu. Bez vypočítavosti. Bez snobismu a posranýho “cool” aspektu. A v tomto duchu se nese i návrat zpátky na podia. Osobně vlastně nenávidím reuniony, ale tady je to opět jinak. Všech těch pár koncertů, které zatím po svém návratu odehráli, byly benefity. Z jednoho putovalo 10 000 dolarů do Chiapasu v Mexiku, z dalšího 12 000 pro jejich kamarádku, která trpěla nevyléčitelnou nemocí a zbýval jí rok života. Byla z chudé rodiny a Unbroken ji ty peníze předali s tím, ať je procestuje, protože to si vždycky přála. Z koncertu v Londýne v roce 2010, který byl mimochodem naprostý masakr, putovaly peníze na May Day v Praze. Všechno to bylo navíc většinou v malých klubech, bez ochranky, stupidních bariér, debilního násilí a podobných věcí, ale naopak s výzvou na začátku ať si to lidi užijou naplno, ale hlavně si neubližujou mezi sebou, protože tohle na jejich koncerty nepatří . A stejné to bude i teď v Praze, kam se podle slov Roba Morana (jeden z nejhodnějších lidí, co jsem kdy potkal) chtěli vrátit ze všeho nejvíc. I díky Ericovi, který v roce 1997 nakonec opravdu dobrovolně opustil tenhle svět a jeho maminka říkala, že z evropského turné 94/95 vzpomínal nejvíc právě na Prahu. Tenhle večer bude absolutně vyjímečnej, protože na podiu budou stát chlápci, který jsou stejný jako před dvaceti lety a připomenou nám aspoň na chvilku jaký to bylo skvělý. Bez internetu, mobilů, Twitteru, Facebooku, jen s kupou posbíranejch letáků, zaškrtaným tištěným katalogem od Day After a pocitem, že nám pár lidí rozumí. A ti z vás, kteří to nezažili tenkrát, dostanou šanci teď. Šanci z největší pravděpodobností poslední. Tak ať ji sakra nikdo nepropásnete!
V pondelok 23. apríla vystúpi v centre Bratislavy, v Café Merian, so svojou gitarou Eric Ayotte z Indiany. Niektorí si možno budú pamätať na jeho koncert na Fluff Feste 2010, kde hral v noci v najmenšom z hangárov, ktorý bol však po okraj nabitý ľuďmi a jeho vystúpenie slávilo obrovský úspech, alebo na koncert v bratislavskej Oblude počas toho istého leta spolu so skupinami Adorno, Nine Eleven a Ruined Families. V roku 2010 bol Eric v Európe práve na spoločnom turné s portugalskou screamo/hardcore kapelou Adorno, s ktorou vtedy aj vydal spoločné split EP. Každopádne čo sa týka diskografie, tak Eric má toho na konte už viacej a všetko sa dá bezplatne vypočuť na internete. Jeho prvým počinom bol album “Odds & Ends” z roku 2007, na ktorom predstavil zhudobnené básne svojho starého otca. Odvtedy svoj štýl značne vykryštalizoval a jedným z vrcholov jeho tvorby bola LP “Wavering” z roku 2010, po ktorej prichádza práve teraz s novým EP nazvanom “Causality”, ktoré prinesie aj do Bratislavy.
Eric je hudobník s koreňmi v punkovej scéne, vegán a okrem hudby sa venuje filmovému umeniu. Natáča krátke filmy, hudobné videá aj dokumenty (všetko sa dá nájsť na jeho webstránke) a založil tiež putovný filmový festival “The Gadabout”. Príležitosť vidieť ho naživo v Bratislave určite netreba premeškať.
Po šiestich mesiacoch zimného spánku sa už naozaj blíži ďalši koncert pod hlavičkou CxB, najbližší pondelok v Bratislave uvedieme medzinárodnú kapelu Sectarian Violence a našich kamarátov zo Žiliny Boiling Point. Sectarian Violence majú konečne vonku dlho-očakávaný 7″ EP a pred svojím európskym turné dokonca prekvapili novou päť skladbovou kazetou. Boiling Point zase žijú okrem iného prípravami na split EP s portugalskou kapelou The Skrotes, ktorá by sa mala začať drať na svetlo sveta v blízkej budúcnosti. Nahrávky či ukážky od oboch kapiel je možné počúvať i na internete. Každopádne tešíme sa na koncert a veríme že aj vy! Viac info nájdete napríklad v Upcoming shows
V blízkej dobe sa objavia dátumy ďalších CxB akcií pre tento rok, podobne aj line-up summer hardcore minifestu, ktorý pripravujeme na sobotu 14. júla, začína dostávať podobu a zverejníme ho čoskoro!
Veci sa začali hýbať, po niekoľkých mesiacoch sa uskutoční ďalší koncert pod hlavičkou Carpath.Bears a stane sa tak v pondelok 2. apríla 2012 v našom domovskom klube, teda Intergalaktickej Oblude.
Kapelou, ktorá v tento večer vystúpi, bude interkontinentálne straight edge komando Sectarian Violence. V tejto relatívne novej kapele hrá na basu Staffan zo švédskych Stay Hungry, spieva Nicktape z amerických Coke Bust a zvyšní traja členovia pôsobili v britskej kapele Never Again. Ak si v mysli spojíte hudbu spomínaných troch skupín, mohli by ste získať aj približnú predstavu o tom, čo hrajú Sectarian Violence. Jednoducho povedané, je to zbesilý, rýchly a agresívny oldschool hardcore, ktorému však nechýbajú ani nejaké tie pomalšie pasáže ako stvorené na rozhýbanie pitu, kapela zároveň kladie dôraz aj na svoj politický odkaz. Sectarian Violence vydávajú vo februári na Grave Mistake Records prvý sedempalec, jeho demo verziu si zatiaľ môžete stiahnuť tu.
V každom prípade na tento koncert by nepatrila žiadna iná kapela viac ako práve Boiling Point. Chalani zo Žiliny to drtia už pár rokov, momentálne majú za sebou vlnu úspešných koncertov v Česku, ktorými sa dostali napríklad aj do viacerých rebríčkov na Silver Rocket. Boiling Point majú pred sebou veľký rok, plánujú vydať dva sedempalce, konkrétne jedno splitko a jedno samostatné ep. Máme radosť, že po roku sa opäť predstavia aj u nás!
Druhého apríla bude v Oblude špinavý večer, thrash it up!
V roku 2010 sme sa zapojili do troch vydaní vinylových dosiek (o ktorých nájdete viac informácií v sekcii Label) a práve teraz dozrel čas na túto aktivitu nadviazať. Carpath.Bears sa aktuálne ako jediný label zo Slovenska v rámci medzinárodnej kooperácie podieľajú na vydaní 12″ split LP medzi českým projektom Marnost a švédskou kapelou Seeds In Barren Fields. Áno je to tak, toto bude temné, veľmi temné. Marnost je black metalový projekt ľudí okolo kapiel Gattaca a Remek, Seeds in Barren Fields je kapela podobného razenia, známa napríklad zo split EP s americkými Peregrine. Doska bude vonku v priebehu nasledujúcich týždňov, každá strana bude obsahovať po jednej skladbe, obe kapely svoje nahrávky už zverejnili na vypočutie.
Because We Must is founded on the idea that all forms of oppression and, in turn, the struggles against them, are intimately connected. The subjugation of the earth, it’s non-human animal inhabitants, and the people that are not members of the wealthy white male elite are not unrelated phenomena. Each of these, among the many other injustices that must be confronted, is a product of the white supremacist, patriarchal, capitalist culture that dominates the planet. If we intend to mount a serious attempt at confronting, undermining, and overcoming the forces of oppression, we should understand that though there are many battles to fight and many more ways to fight them, we will always face the same essential enemy.
In order to promote this awareness and move forward, Because We Must strives to be a source for informational media that illuminates both the diversity and interconnectedness of struggles against oppression. Rather than pushing a monolithic set of beliefs and expecting others to tow the party line, we intend to present a wide range of radical viewpoints on the urgent issues that we face today and, in doing so, encourage every person to find the ways that their passionate opposition to injustice can be translated into effective action against it.
Prvý koncert pod hlavičkou Hard-Core.sk, prvý koncert týchto dvoch výnimočných Xkami osadených bánd u nás, navyše s podporou domácich zástupcov: Wolf X Down – traja mladí nemci a jedna nemka za mikrofónom dokazujú, že dobrý zvuk a moderne poňatý metalový mosh-hardcore nemusí byť iba výsadou veľkých kapiel bez obsahu, či výpovede. Títo traja vegáni a vegánka zaručujú brutálnu show, ruku v ruke s politikou a angažovanosťou. Svetlo sveta nedávno uzrelo ich debutné 7″ ep MMXI na známom Catalyst recs. a Start A Fire recs. xCurraheex – ich štyria kolegovia z britských ostrovov toho majú už na rováši pomerne viac. Okrem dema, jeden full album a 3 sedempalce. Všetko môžeš popočúvať na ich bandcamp profile, alebo zadarmo stiahnúť a jašiť sa v izbe, či cestou v buse. Ak si fanda youth crew školy s novým ksichtom, akú razia napríklad švédski Stay Hungry, netrafíš vedľa! Johnny Bravo – z popola melo-hardcorovej prievidzkej hviezdičky Mitch Buchannon sa zrodil živel. Hoci v trochu pozmenenej zostave, chalani sa neodklonili od smeru, ktorým sa začali uberať ešte pod názvom podľa chlpatého plavčíka. Za sebou majú jedno demo-ep a na jar sa chystajú vydať novú vec. Čo môže byť lepšie ako ochutnať pripravovane nové skladby naživo?
Kto by to bol povedal, tohtoročná CxB koncertná sezóna je nakoniec riadne nabitá. Ďalší koncert je na programe v utorok 5. júna a verte, či neverte, bude to už 25. akcia pod hlavičkou Carpath.Bears. Trochu sme z toho vymäkli a bude to emo. Todos Caerán z Kanady a Cavalcades zo Škótska sú síce v naších končinách dosť neznáme kapely, hrajú však poctívý emo hardcore či screamo, hrajú ho dobre a páči sa nám to. Určite sa oplatí si ich tvorbu vypočuť a zastaviť sa na emotívny koncert.
